Naše cesta do neznáma...aneb škodovkou na Gibraltar

 

Tak a je to tady!!!!

 

    ... Je sobota 7. července roku 2001 a fakt, že léto a prázdniny jsou v plném proudu, dokazuje teploměr – je celkem slušné vedro už od rána. Zítřejší den bude asi pro většinu lidí docela obyčejným, to však neplatí pro mou přítelkyni, mě  a mé dva kamarády. Jsme čtyřka, která se zítra vydává na dalekou cestu do neznáma, cestu, od které nikdo z nás netuší, co nám přinese, co bude na jejím konci...Dobrodružství? Brigádka v zahraničí, nebo jen takový zajímavý výlet do ciziny spojený s lezením po skalách a s mořem? Uvidíme...Každý z nás si klade sám pro sebe nekonečné množství otázek a každý očekává od této cesty asi trošku něco jiného...Ale jak říkám, uvidíme, je to prostě ve hvězdách, které teď ,když o tom přemýšlím, všude kolem mě úplně září... V každém případě se budeme všichni snažit, aby se to každému z nás líbilo a vládla spokojenost....

 

Náš předběžný plán, který vznikl asi týden před odjezdem:

Cíl cesty:                      - Španělsko (Gibraltar? Snad...)

Členové výpravy:         - má přítelkyně, 2 naši kamarádi a já

Místo odjezdu:             - koleje Strahov, Praha (tady totiž všichni studujeme, teda kromě   přítelkyně, ta studuje v Ostravě)

Příjezd:            - asi za měsíc, tzn. na začátku srpna (uvidí se podle situace)

Jídlo:                            - „co daná země dá“ + naše zásoby z domova (tzn. konzervy + těstoviny a pak konzervy + těstoviny a zase konzervy + těstoviny a pro změnu konzervy + pár brambor. Pro zajímavost – máme 30 kusů konzerv, předpokládáme totiž velký hlad:o)) + vařič

Pití:                              - „co daná benzinka, přesněji její toalety s pitnou vodou, dají“ + Dobrá Voda z naší dobré ČR a pár sáčků s nápisem Tang

Doprava:          - Klasicky stopem? Původně jsme chtěli, ale nakonec – pozor !! - mým super

zeleným strojem – tzn. Škoda 125L LPG !!!!!! (Panebože dej, prosím,ať

                        to ujede...ale my jí všichni věříme a všemi silami ji budeme podporovat a  pomáhat:o)))

„Noclehy“:       - to se uvidí na místě, prostě tam, kde se naší Škodověnce bude nejvíc líbit,

                        předpokládám, že to bude někde na plážích, na parkovištích  a tak různě....

            A v čem? Já a má přítelkyně – stan, naši silní a stateční dva dobrodruzi - širák, prostě co se najde

Účel :               - hledání nějaké prácičky (po cestě), lezení po skalách, moře a špetka dobrodružství

 

Hrubý plán trasy: Praha – Rakouské Alpy (Wilder Kaiser) – Itálie (Lago di Garda) – Francie

(Savojské Alpy – Chamonix) – Španělsko a zpět

 

 

 

Takže takhle nějak vypadalo naše plánování na pokoji strahovských kolejí pár dní před odjezdem. A jak to všechno ve  skutečosti  dopadlo?.....

 

     Sešli jsme se všichni onoho dne na kolejích a když jsme viděli tu hromadu věcí, které si každý sebou chtěl vzít, tak jsme celou tu cestu zavrhli, protože nebyla prostě šance 4 lidi a všechny ty „životně důležité“ věci nabalit do Škodověnky. To nás samozřejmě po chvilce začalo mrzet a každý začal usilovně přemýšlet, jak na to. Nakonec jsme ze seznamu „životně důležitých věcí“ udělali seznam „životně nejdůležitějších věcí“ a předložili ho Škodověnce. Ta se prohla už jen při pohledu, zamrkala zděšeně očkama a stěračema si setřela kapky potu, které jí už předem vyrazily...Nic nepomohlo domlouvání a utěšování. Ale slib, že uvidí moře, zabral a tak jsme vyrazili...

 

     Německu nás přivítalo deštivé počasí (bylo to ze solidarity k naší přeplněné Škodověnce – plakala ona, plakalo i nebe!) a tak jsme strávili naši první noc na mokrém parkovišti. Nám ve stanu to ani moc nevadilo a kluci přespali v autě ( jinak by se jim zdály asi hodně mokré sny...)

 

     Druhý den se počasí umoudřilo a my jsme dorazili do krásného alpského pohoří Wilder Kaiser v Rakousku a zůstali tam tři dny. Škodověnka nám to odsouhlasila, aspoň si odpočala a zatímco ona síly čerpala na parkovišti u typického alpského penzionu, my jsme je ztráceli na okolních skalnatých štítech. Udělali jsme pár krásných tůr, trochu jsme se spálili na ledovci a padla snaha také něco vylézt (když už sebou taháme celý bágl lezeckého matroše), ale protože jsme neměli žádnou mapu lezeckých cest této oblasti a v obchodě stála nehorázné peníze, tak z toho nic závratného a světoborného nebylo. (Mapa je tady opravdu hodně důležitá a je nejlepší si ji sehnat před odjezdem z ČR – rada pro všechny.) Málem jsme tady taky přišli o jednoho člena naší výpravy, naštěstí se vrátil před půlnocí celkem v pořádku, avšak celý promáčený, protože prý kdesi slaňoval vodopád. Promáčený byl samozřejmě nejen on, ale i všechen náš lezecký matroš, takže jsme druhý den sušili a sušili...:o)

 

     Naše další cesta vedla do Itálie, protože naše Škodověnka „ se živí“ plynem a tam jsme měli možnost natankovat. Zastavili jsme se u známého jezera Lago di Garda a druhý den jsme ho „vyměnili“ za Lago di Magiore. Teplá voda v jezeře i v místních sprchách = příjemný relax po tůrách v Alpách. To asi nejvíc ocenila jediná zástupkyně žen v naší výpravě – má přítelkyně...

 

     Pak jsme to vzali kousek přes Švýcarsko, zrovna nám přálo počasí, takže samozřejmě pastva pro naše očička...a namířili jsme si to do Francie a to rovnou do slavného „Chamu“, jak ho horolezci s oblibou nazývají městečko Chamonix pod Mont Blancem.

Tam jsme přespali někde u lesa a ráno nás vytáhlo krásné slunečné počasí na tůru pod Aiguille du Midi. Bohužel jsme neměli sebou potřebné vybavení a před náma už byl jen a jen ledovec a ten nás dál nepustil. Dosáhli jsme výšky necelých 3 000 m n. m., ohřáli se na sluníčku a šlapali zase dolů. Škoda, počasí bylo supr a hory táhly... Náplastí na to nám všem byly opět teplé sprchy v místním kempu, kam jsme se za tmy jako lasičky nenápadně protáhli...Den jsme završili večerní procházkou po snobském a přeplněném Chamonix, nic pro nás, takže jsme raději šli vařit večeři a vpomínat na ten krásný paradox – včera koupání v jezeře teplém jako moře s palmama na břehu a dneska sníh a led.....

     Škodověnka už se hlásila o změnu, takže jsme vyrazili přes Francii směrem k městu Sété na pobřeží. Tam nás při jízdě městem překvapila tak strašná bouřka, že i ten nejodvážnější člen naší výpravy zavelel: „Zastav!“ Ani se mu nedivím, obrovská průtrž mračen proměnila silnici během sekundy v druhé moře a my jsme občas zapochybovali, jestli jedeme ještě po silnici anebo po mořském dně...Blesky švihaly kolem auta jeden za druhým a my se uvnitř dohadovali, jestli naše Škodověnka je nebo není tzv. Faradayova klec. Konec bouřky se oslavil odvážnou koupelí v rozbouřeném moři....Asi málokdo uvěří, že jsme v červenci na jihu Francie v autě topili !

     Na další cestě dostala Škodověnka do těla. Aby nám úplně nezlenivěla, tak jsme ji trošku protáhli – pyrenejským průsmykem Port dÉnvalira položeném ve 2 408 metrech n.m.!!

Velká pochvala – zvládla to na jedničku (doslova a do písmene:o)).

 

     Přes Andorru jsme se po menší nechtěné okružní jízdě hlavním městem (prý z důvodu „špatných ukazatelů“) dostali konečně do Španělska a razili jsme si to dálnicí uprostřed písku, kaktusů, prostě vyprahlé pouštní země přímo do Madridu. Kolem dokola nic, nic a zase velké suché nic, akorát občas se ze sedadla vedle mě ozvalo: „Jé, koně!“...to když přítelkyně málem vyskočila za jízdy z auta, protože zahlédla volně se pasoucí divoké stádo...

 

     Všichni jsme se dohodli na malé změně plánu a usoudili, že když Škodověnka vydržela doteď, tak jí ještě ukážeme Atlantik a vyrazili jsme směr Portugalsko. Zaparkovali jsme ji na velké skále přímo nad oceánem. Ta nám na pár nocí sloužila jako „větrný hotel s výhledem na Atlantic ocean“ +  jeho šumivá ukolébavka na dobrou noc....paráda....

     Část výpravy nás přemluvila ke kulturní vložce a tak jsme navštívili Lisabon a pak jsme si to už konečně namířili směr Gibraltar. Cestou jsme se zastavili v Tarifě – známé to surfařské oblasti. Na Gibraltaru vládlo celkem škaredé počasí a to nám znemožnilo naše přání  – vidět břehy Afriky. Má přítelkyně a já jsme se však touto „drobností“ nedali odradit, a tak jsme se vydali Afriku nejen vidět, ale dokonce na ni otisknout podrážku našich sandálů....

Bylo to snadné, koupili jsme si lístky na loď (na 1 člověka = zhruba 1000 Kč) a vydali se k jejím břehům . Kamarádi to nadšeně uvítali, „pohlídali“ mezitím Škodověnku a vyvalili se na pláži na evropské straně...

 

     No a pokračovali jsme samozřejmě v cestě dál, podél celého jihovýchodního pobřeží do Barcelony a městečka Blanes, zpátky do Francie a podél jižního pobřeží do krásné Marseille...Po krátké procházce městem jsme měli sluníčka a sálavých horkých chodníků plné zuby, takže na řadu přišly „Kalánky“, přesněji řečeno vesnička Callalanques nedaleko Marseille, známá to lezecká oblast.  Jedním slovem nádhera. Bílé skály sestupující přímo do moře nám daly krásnou možnost poznat je i pod mořskou hladinou – měli jsme sebou šnorchlíky a krásně jsme si všichni „zapotápěli“ a vylovili pár mušlí....

Jenomže skály volaly a volaly stále silněji a po krátké chvilce úplně přehlušily moře ......a my jsme se vydali lézt. Krásné lezení, zalezli jsme si všichni a vřele všem doporučuji.....

     I přestože měla Škodověnka až nečekaně plno energie a moc se jí u moře líbilo, čekala nás pomalu ale jistě cesta domů...V Marseille jsme se „odlepili“ od moře a pak pokračovali už co nejpřímějším směrem do ČR. Cestou jsme se ještě zastavili v krásném skalnatém kaňonu Verdon ve Francii (je to 2. největší kaňon na světě po Grand Canyonu) a za pár dní jsme přejížděli hranice a uslyšeli českou řeč....Řeknu vám, celkem jsme se na ni těšili....

 

 

 

Po příjezdu na strahovské koleje jsme se  s vyhládlým žaludkem a o pár kilo lehčí vydali všichni do místní hospůdky, kde jsme dořešili ještě drobné finanční resty a zhodnotili celou naši výpravu. A tady to je:

     Krásný výlet okořeněný jak sněhem, tak mořem a trošku tím dobrodružstvím, žádnou práci jsme sice nenašli, ale viděli jsme toho za ten měsíc až až ( já sice část ne, protože ono se při řízení špatně rozhlíží, ale to vůbec nevadí), projeli jsme 8 států, přejedli se nektarinek, hrozna, broskví a pomerančů (které všude kolem rostly), stoupli na africké půdě a hlavně - vrátili jsme se všichni živí a zdraví!

 

Chtěli bychom taky všichni vzdát velký dík naší  zelené Škodověnce – cestovatelce, která to všechno s náma vydržela. Strávila pod mou „nadvládou“ chudák celý měsíc ( úplně zázrakem nedostal její volant na mé ruce žádnou „alergii“ ani „ ponorkovou nemoc“, je pravda, že měla 2 roky předtím „aklimatizační“ jízdu do Ruska, ale i tak..), neprotestovala a může se pochlubit krásným číslem – najetých 9 000 km!!!

 

A nakonec – naše skutečná projetá trasa:

Praha – Rakousko (Wilder Kaiser) – Itálie (Lago di Garda a Lago di Magiore) – Švýcarsko – Francie (Chamonix, Sété) – Andorra – Španělsko ( Madrid ) – Portugalsko ( Lisabon ) –

Španělsko (Tarifa – Gibraltar – Afrika:  Ceuta – Barcelona – Blanes) – Francie (Sété – Marseille – Kalánky – kaňon Verdon) – Itálie – Rakousko – Německo – Praha

A jestli byli všichni spokojení? To už se musíte zeptat samotných členů výpravy, ale myslím si, že fakt, že nás ten výlet vyšel úplně se vším všudy každého na 4 500 Kč,  potěšil určitě všechny.....